13. neděle po Trojici

Návštěva: pěvecký sbor z Grossraeschen

Petr Turecký

sVP

6. 9. 2009

Introit

 Žalmy 67:2  Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, 3  Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé.

4  I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé.

První čtení

 Deuteronomium 7:7 - 9  

Druhé čtení

1J 4,7-21

Kázání

Tento dnešní oddíl je provokativní. Ukazuje totiž, co je na samém počátku, co je samou podstatou lidského života.

A tak se hodí i na začátek školního roku. Můžeme si všichni připomenout to základní, co nám Bůh dává a co po nás chce. A toto požehnání nás může provázet i dále.

Z jakého místa usuzuji, že Jan mluví o začátku? Z verše 19: My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.

Je dobré pro člověka, aby si tento Boží vzkaz často opakoval.

V čem je provokativní?

V tom, že občas zapomeneme na tento nejvyšší dar a začneme si myslet, že milujeme sami od sebe. Že na lásku Pána Boha nepotřebujeme.

Začneme si myslet, že člověk je ze své vlastní přirozenosti dobrý a že lásku má v sobě nějak automaticky vetkanou. Láska v nás ale není automaticky.

Jan provokuje, když říká: Ne – my můžeme (jsme schopni lásky) milovat, protože Bůh si nejprve zamiloval nás. Lásku v sobě nemáme sami ze sebe. Víra, naděje a především láska nejsou  záležitosti, které by za určitých okolností vyvřely prostě z lidského  nitra.Skutečná víra, naděje a láska - byly, jsou a budou užaslou a vděčnou odpovědí.  Odpovědí stvoření, které začalo rozumět tomu, jak odpovídat svému Stvořiteli. Tak si můžeme společně dnes připomenout, že naše lidské milování se  k životu probouzí - a také trvá - nejlépe, když našlo svůj počátek v příběhu  milování Božího.

V pátek jsem konal svatbu v orlických horách, na jednom vršku, pod širým nebem. Ženich byl kreativní a měl přání, abych řekl během kázání nějaký biblický vtip, abych vážnost chvíle nějak odlehčil. Lámal jsem si s tím hlavu, protože Bible je dle mého názoru vtipů plná, ale člověku trvá, než si na jejich strukturu zvykne. A na svatbě bývá většina lidí nevěřících. Jim by se Biblické vtipy asi nezdály příliš vtipné.

Nejznámějším vtipem je scéna ze života Saula a Davida. Král Saul, který honí po kopcích Davida a chce ho zabít, jde vykonat potřebu do jedné jeskyně, kde se zrovna skrývá David. A david mu, když velký král kadí, uřízne kus .. pláště.

(1Sam 24,1-8). To příliš do svatebního kázání nejde...

Tato ironie ale není v bibli pro nic za nic. Zesměšněňuje mocné. Z takové ironie ale mrazí, protože ten, kdo má odvahu k takové ironii je většinou vystaven riziku smrti právě ze strany těch zesměšňovaných.

Bible užívá této ironie proto, aby dala člověku odvahu strhnout pláštík posvátnosti z nějaké modly. Nejčastěji z nějakého potentáta, protože člověk si nejraději zbožšťuje druhého člověka.

Biblický vtip tedy má člověka vyburcovat k odvaze nedělat si příliš těžkou hlavu z toho, co člověka nutí k nějakému strachu. Třeba politik, který se stal modlou.

K takovému vyburcování nás navádí Bůh možná i v jiných verších, které se týkají vztahu lidí k druhým lidem.

Například, když říká člověku v Dt, že příkaz milovat bližního není zapsán někde v nebi, aby abys musel říkat: "Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?"

13  Ani za mořem není, abys musel říkat: "Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?"14  Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.15  Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo;

Není i v tomto jakási ironie?

Bůh člověka nachytává na hruškách, když ho ihned usvědčí z touhy po odkládání tohoto tak jednoduchého příkazu.

Bůh přeci musí vědět, že nic nám nejde tak těžko, jako milování druhých lidí.

Na mnoha místech si Bůh dělá z člověka blázny. Ale ne pro nic za nic, ale aby ho vyburcoval. Neklaň se modle, křičí Bůh! Bojuj za svou svobodu! Nezahazuj můj dar lásky. Proč chce Bůh člověka vyburcovat?

Vtip je totiž v tom, že Bůh ví, že neustále stojíme vstříc smrti. Na samém počátku Bible Kain zabije Abela. Bůh musí vědět, že naplňovat jeho přikázání lásky – čili cesta ke skutečné svobodě - nám činí ty největší potíže. A Bůh nechce, abychom smrti propadli.

A tak nevím, jestli jsem novomanžele potěšil, když jsem se pustil do výkladu Biblického vtipu, chtěl jsem jim ale vzkázat tuto biblickou pravdu:

Když se milujeme, milujeme proto, že jsme tuto schopnost získali jako nezasloužený dar.

Milujeme proto, že nás Bůh miloval hned od počátku. To říká Jan.

Není přece nic jednodužšího, než tento dar vzít vážně a za něj poděkovat.

Tato zvěst má moc - být stále silnější posilou, když poznáváme a prožíváme ve svém životě mnoho překážek a zkoušek.

Povolání k lásce bylo hned na počátku už v základním Božím požehnání všemu stvoření. Díky této skutečnosti můžeme jeden za druhého děkovat, za jedinečnost každého z nás.

Jan připomíná JK. Bůh si nás zamiloval v Kristu, který přišel v těle. A tak naše láska je taky tělesná. Učíme se milovat člověka celého – i krásného i ošklivého. Láska, kterou nám ukazuje Bůh není láska reklamní. Je to láska, která člověka vede, když je to nutné, až k oběti nejvyšší. Bůh nás učí milovat, po způsobu jeho Syna. Jsme přece následovníci Krista. Milujeme až do položení života.

A tak se také díky tomuto nejvyššímu Božímu daru vydáváme jedni za druhé.

1 Janův 3:16  Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry.

Jsme tu tedy jedni pro druhé. Není to ale pro nás nemožné břemeno, právě nás chce posilovat Boží milování protože takto Bůh miloval nás, že Syna dal (10  V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.)

Je to láska, která nechce, abychom ji plnili jako domácí úkol. Naopak, my jsme byli k této lásce osvobozeni.

K této lásce překonávající i smrt jsme také společně pozváni hostinou sv. VP.

Modlitba

Děkujeme ti Pane za to, že můžeme milovat a lásku přijímat,

a prosíme, ať toto tvé nejvyšší přikázání s radostí plníme,

Poslání

 Římanům 12:1  Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

2  A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Požehnání

2 Tesalonickým 3:16  Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi.

 Der Herr des Friedens aber schenke euch den Frieden zu jeder Zeit und auf jede Weise. Der Herr sei mit euch allen.

Píseň

 486 Svaté Boží požehnání